Historie Lacinova mlýna
Roku 1786 dovolila vrchnost Tomáši Poláčkovi, aby si od ní koupil pozemek za 50 zlatých (zl.) na vystavění mlýna v Německých Bránicích. Za to měl platit vodní činži 10 zl. ve čtvrtletních lhůtách.
Od T. Poláčka koupil mlýn pan Miroň Lupul, který pocházel z Černé hory. Mlel mouku, ale byl zde i obchod. Praxe byla taková, že si kupující zboží u pana Lupula objednal a p. Lupul zboží koupil v Brně a přivezl. Byl vynikající zahradník, který by mohl konkurovat i dnešním zahradnickým firmám. Na zahradě sousedící s mlýnem vysadil stromy různých druhů a odrůd a rybízu velkozrnného na dlouhých stopkách.
Od pana Lupula koupil mlýn František Laciný a byl ve vlastnictví jeho syna Josefa. Mlýn byl poháněn vodou, která přitékala z rybníka dřevěným korytem na lopatky dřevěného kola. Pro zajímavost zveřejňuji ceny za semletí 1 q obilí v r. 1925:
- na mouku 16 Kč,
- na šrot 5 Kč,
- upečení chleba v pekařské peci ze svého doneseného těsta 1,40 Kč.
V roce 1927 požádal Fr. Laciný o schválení pekárny, pekařské dílny. Živnostenský úřad, za dodržení určitých podmínek, stavební povolení schválil. František se vyučil pekařem ve Vídni.
13. srpna 1930 koupil mlýn od Josefa jeho bratr Leopold, který se vyučil mlynářem ve mlýně v Dolních Kounicích u pana Františka Moučky. Po vyučení se pan Leopold Laciný osamostatnil a začal mlít obilí pro zákazníky ze širokého okolí.
V červenci 1938 mlýn vyhořel, ale majitelem byl nově vystavěn. Zakoupeny byly nové stroje z Pardubic od firmy Prokop a synové, včetně elektrického pohonu.
Jako záložní pohon zůstává naftový motor značky WICHTERLE Kovařík o výkonu 10 HP. Strojovna zůstala požárem nedotčena. Nadstavbu provedla stavitelská firma Karel Prchlík z Dolních Kounic.
Veškerou práci ze dřeva ve mlýně zhotovil pan Jan Trenza z Německých Bránic. Byl dřívějším zaměstnancem mlýna v Pardubicích Prokop a synové. Práce byla tak kvalitně zhotovena, že když přivezli stroje, nebylo nutné nic upravovat, všechno přesně sedělo.
V březnu roku 1939 byla provedena kolaudace mlýna a v plné míře opět zahájena výroba.
Obilí pan Laciný nakupoval ve Cvrčovicích a Malešovicích, což byly obilné oblasti. Mlel často až do 2.-3. hodiny ranní, aby vše zvládl semlít.
V době okupace Československa německými vojsky byl vydán příkaz na semletí pouze omezeného množství obilí. V období druhé světové války byl velký sklep pod mlýnem využit pro lidi z celé ulice jako úkryt při bombardování před padajícími bombami. Mlynář Laciný využil zmatek a hluk při náletech k semletí obilí pro lidi z vesnice, aby měli z čeho péci. Mlel pro sousedy i přes přísný zákaz vydaný Němci, velmi riskoval život svůj i celé svojí rodiny. Většina lidí byla za jeho ochotu a hrdinství vděčná, našel se však jeden, který, ač sám využíval ochranu sklepa před nálety a možnosti mít mouku na upečení chleba, nelenil a mlynáře udal. Naštěstí pan Schoř z Moravských Bránic se postaral o storno tohoto, ale i ostatních udání. Tím se stalo, že mlynář Laciný přežil válečnou dobu a věnoval se mletí i v době mírové.
Mlýn tedy fungoval až do roku 1951, kdy ho zavřeli komunisté.
K mletí všech druhů mouky a krupice již nikdy nedošlo, ale na povolení předsedy JZD pana Kališe, mohl mlýn fungovat k semletí obilí na šrot jako krmivo pro zvířata.
Dnes je mlýn, přes svoji celkovou funkčnost, zcela nevyužit.
Nyní je mlýn otevřen k prohlídkám. Po domluvě Vás historií i procesem mletí provede dcera či vnučka mlynáře L. Laciného.